"Všechny bytosti jsou jedinečné a jejich podstata v Síle to odráží."
- Etain Tur-Mukan

pondělí 27. ledna 2014

Hlásím, že žiju, a co na to Legolas?

Už jsem tady dlouho nebyla, takže je na čase podat hlášení.
Co jsem celou dobu dělala? Četla knížky, překládala knížky, sledovala filmy, seriály, hrála hry.
Hobit - Šmakova dračí poušť: Film mě nenadchnul, ani neurazil. Klidně mohl být kratší. Sama se divím, že to říkám. Ale je vidět, že nedělá dobrotu, když se filmaři snaží jednu knihu roztáhnout na tři filmy, nebo tři knihy nacpat do jednoho filmu. Ani jedno není ideální. Nevím, co kdy všichni měli na Orlandu Bloomovi. Já jsem na něj vyloženě alergická, jeho Legolas umí minimum výrazů obličeje, přičemž jednotlivé jdou od sebe občas těžko odlišit. Posuďte sami.
Překvapený či šokovaný
neutrál
Neutrál
Zarputilý
Konečně trochu života!














Takže nebudu předstírat, že pro mě nebyl nejlepším zážitkem z celého filmu čarující Gandalf, roztomilý Bilbo Martin "Watson" Freeman a dunivý dračí hlas Benedicta "Sherlocka/Khana" Cumberbatche. A na ten jsem musela čekat dvě hodiny, takže když se konečně ozval, už jsem se v křesle po dlouhém sezení vrtěla a nebylo to úplně ono. Každopádně příště bych prosila více Šmaka a méně Legolase.

Další film, který jsem viděla, byla dychtivě očekávaná Enderova hra, která mě zase jako čtenáře knižní předlohy zklamala. To, co dělalo knihu tak poutavou, vztahy mezi jednotlivými studenty, psychologie výcviku a Enderovo postupné probíjení se až k velení vlastní jednotky, vzali ve filmu tak nějak šmahem. Stejně tak elektronická hra, v jejímž hraní Ender během studia postupuje dál, má v knize mnohem větší roli. Vynechání linie s politickým intrikařením jeho bratra a sestry se dala čekat, ale díky tomu mělo být víc prostoru pro to ostatní. Škoda. Ale mohlo to dopadnout hůř.

A teď něco ke knihám. Naprosto mě uchvátila Cesta králů od Brandona Sandersona. Z mého pohledu zatím nejlepší dílo tohoto autora, který se opravdu zlepšuje knihu od knihy. 912 stránek skvělého čtiva. Okamžitě řadím mezi svoje nejoblíbenější fantasy díla, hned vedle Jména větru od Patricka Rothfusse a samozřejmě Martinovy série Píseň ledu a ohně (která mě ale zatím posledním dílem bůhvíjak nenadchla). Takže kdo hledáte kvalitní čtivo, které vám dlouho vydrží, vřele doporučuju. A kdyby se vám to z nějakého nepochopitelného důvodu nelíbilo, tak těžší svazek na lisování bylinek jen tak nenajdete.


Hm... Někdo by mě měl naučit, jak si poradit s umisťování obrázků, protože ať dělám, co dělám, nikdy je nemůžu dát tak, jak chci a ten příšerný editor mi v tom všelijak brání. Takže, jestli vidíte obrázky rozházeně, tak věřte, že jsem se opravdu snažila, leč podmínky byly proti mně.


čtvrtek 5. září 2013

Magnety

Jestli čekáte nějaké pojednání o vzájemné přitažlivosti osob, tak jste vedle. Tohle je čistě moje malé bolestné zavytí. Mám totiž magnety v malíčcích u nohou. Zní to divně co? Je to tak. Musí to tak být. Jiné vysvětlení pro to, co se mi pořád děje děje, totiž neexistuje. Tedy žádné vysvětlení, které by nezahrnovalo nelichotivé označení mé obratnosti, tak je to. Když totiž procházím kolem dveřního futra, na magnety v mých prstech u nohou působí síla tak nepředstavitelná, že to s nima třískne o futro. Jo, přesně. AU!

úterý 20. srpna 2013

Kšandy

Nevěřte chlapům, co nosí pásek i kšandy! Vážně. Je to ten úplně největší odpad. Jak to vím? Říkali to. Ve filmu. Ve slavném starém filmu. To už musí něco znamenat.
Tuhle životně důležitou informaci jsem se dozvěděla, když jsem krájela okurku. Málem mě to stálo prst! Jestli tohle není varování, tak už nevím co jím je.
Nemůžu přestat dumat nad tím, proč byl takový jedinec označen za nedůvěryhodného. Nemohl si vybrat, z čehož vyplývalo, že i jeho loajalita bude pochybná, neb se nebude moct rozhodnout, komu náleží? Či v tom bylo něco mnohem přízemnějšího, jako kupříkladu obavy, že když jeho kalhoty neudrží pásek ni kšandy, mohou mu spadnout ke kotníkům prakticky kdykoli, především v nejméně vhodnou chvíli, jako například v souboji, nebo když se bude jeho banda snažit být nenápadná, a jeho sluncem neopálené pozadí je prozradí? Pozadí - prozradí - pozadí - prozradí... Tak bacha na ně, jo?

pátek 9. srpna 2013

Přidávám si do sbírky obrázek dalšího pěstitelského úspěchu. Myslela jsem, že tahle fialka už podlehla mé předchozí mizerné péči, ale zdá se, že ještě ne a daří se jí dobře. Jednou bez blesku a jednou s bleskem. O focení pořádně nic nevím, takže vy, kterých by se snad dotkla estetická nekvalita, zavřete jedno nebo obě oči. Beztak mi jde hlavně o to mít někde zaznamenanou barvu květu.



čtvrtek 18. července 2013

Enderova hra

Konečně jsem si doplnila vzdělání a přečetla si Enderovu hru od Orsona S.Carda. Chtěla jsem tuhle klasiku číst dřív, než půjde do kin film, protože přece jenom radši napřed čtu knihu a navíc po shlédnutí filmu se pak obvykle už nedonutím číst, když vím, jak to dopadne.
Musím říct, že to byl naprosto strhující zážitek. Nestává se mi moc často, že vyloženě nevrle odháním lidi, když na mě mluví, a při čtení tohohle skvostu se mi to dělo pořád. Nebudu tady vypisovat děj, myslím, že by bylo škoda to tu vyspoilovat. Rozhodně ale doporučuju!
A samozřejmě, ještě to nevíte, ale jdete na to se mnou v listopadu do kina, tak si nic neplánujte, vážení!




úterý 16. července 2013

Co je nového

Takže, co je u mě nového, pro ty, které by to zajímalo. Po překladu Cinder a druhého dílu s názvem Scarlet, který zatím ještě nevyšel, jsem začala pracovat na třetím kusu, který se zove Cress. Pro ty, kdo vůbec netuší, o čem to je, krátké shrnutí: autorka se rozhodla obléct klasické pohádky do nového kabátku a musím říct, že je to vcelku nápadité. Takže se setkáte s Popelkou, Karkulkou, Locikou a Sněhurkou, ale jsou úplně jiné, než byste čekali.
Další věc, jíž se teď věnuju jsou kytičky. Moje sbírka afrických fialek v posledních letech značně prořídla, ale hodlám to rychle napravit. Pořídila jsem si nějaké lístečky z úžasné stránky a teď jen čekám, až se ta nádhera ujme a moje pěstitelské srdce zaplesá nad zaslouženými výsledky. Zkrátka květina vaší láskou nikdy nepohrdne, vážení. A když se vás na mě někdo zeptá, klidně můžete vyprávět, že pobíhám s konví po bytě a mluvím s rostlinama. Momentálně mi kvetou základní modrá a bílá, tak se taky pokochejte.


Další věc, kterou dělám, je, že jsem si znova nainstalovala Mass Effect 3 se všemi dostupnými DLC a hezky pomalu si ten příběh užívám, nevynechám žádný vedlejší úkol, aby hra trvala co nejdéle.Tentokrát se snad dočkám kýženého lepšího konce, než byl ten minulý, který mě přiměl hru frustrovaně smazat a na krabici už jen tu a tam nevraživě pohledět. Občas se taky vrhnu na multiplayer, ale o svých výsledcích raději pomlčím, pro případ, že by si se mnou někdy někdo (pomrkává směrem k Johnakovi) chtěl zahrát. Nová komandér Shepardová se mi celkem povedla, což? Dopřála jsem jí romanci s milou modrou emzačkou Liarou, protože Screw all men! 



Doufám, že vyjde pizza con. S Tess jsem mluvila na Skypu a zmínila se, že by byla ochotná výpravu do místní pizzerky zorganizovat, tak pokud máte zájem, tak přepadněte Tess.





středa 17. dubna 2013

Že můj život se už nějakou dobu pohybuje po mírně sestupné spirále, vím. Že překračuju doporučenou dobu délky hraní na krabicích počítačových her, to nemusím asi nikomu říkat, děláme to všichni. Že překračuju zdravou délku trávení svého času u počítače, to asi taky může říct hodně lidí. Ale že překračuju i nezdravou délku času doporučeného k zírání do monitoru, tím už se každý pochlubit nemůže. Nedávno si asi někdo tam nahoře řekl, že mnou zatřese.
V jednu chvíli jsem téměř přestala periferně vidět a pak mě zasáhla tak silná bolest hlavy, až se mi chtělo zvracet. Nechápu, jak jsem tu šílenou bolest přežila, ale vím jistě, že už ji nechci znova zažít. Takže tohle je takové moje jarní předsevzetí, že se budu zase starat o kytičky, častěji chodit ven, i když je to někdy pro mě těžké, a čas u počítače si ordinovat v malých dávkách. Už dneska jsem se probudila s přeleženou půlkou těla a zpanikařila jsem, že mi ochrnula. Moc pěkný strašák. Nepřeju nikomu nic podobného.

pondělí 15. dubna 2013

Komunikujte se svou televizí!

Ano, čtete správně. S televizí je třeba komunikovat a hlavně bojovat! Dělejte to jako moje maminka, kterou jsem přistihla při sledování nočního pořadu Volejte věštci. Kdo tenhle pořad nezná, přiblížím. Na obrazovce svítí telefonní číslo (samozřejmě částka, kterou provoláte za minutu, není zanedbatelná) a z obrazovky na vás hledí postarší pán plný energie (případně světaznale působící žena věštkyně) a nabádají vás, abyste svůj život změnili tím, že jim zavoláte, protože už zítra (!) se váš život díky nim může změnit. A když se svou televizí komunikujete, vypadá to takhle:

Věstec: "Už zítra můžete začít nový život, najít si novou práci, partnera, já na vás budu na dálku působit svým vlivem."
Maminka: "To určitě."
Věštec: "Všechno je jen ve vás, udělejte to, rozhodněte se, nebraňte se tomu, nebojte se!"
Maminka: "To víš, že jo. Já mám odvahu, ty blbče, a nic z toho."

Jak vidíte, nemusíte s televizí ve všem souhlasit. Braňte se!

středa 1. února 2012

Moje alter ego si pravidelně užívá v zahraničí

To je tak. Kdykoli Tess vyráží na dovolenou, líbánky či jiné -ky, bere s sebou moje alter ego, a já se potom z korespondence dozvídám, co tam s ním prováděla. A někdy s sebou vezme navíc ještě Leu (dokud si tedy Lea nepořídila těhotenství) a pak s mým alter egem něco provádějí obě a píšou mi o tom.
Rozhodla jsem se, že tu chronologicky vypíšu, co Yanna, Tess a Lea dělají podle korespondence v zahraničí, bez mé fyzické účasti a obvykle i Leyiny.
Hm, zjišťuji, že razítka s datumy nejsou úplně čitelná, takže jen přibližně:



srpen 2006

Už několik dní cestovaly po neznámé, jak jinak, planetě. Zelené. 
"Hele, jídlo," povídá Tess, "já ji chytím, ty ji uvaříš a Lea umeje nádobí, jo?"
I když se to nezdá, tak tohle je normální poddruh tura domácího, který se vyskytuje ve Skotsku a na Orknejích. Jsou tak chlupatí, aby jim nevadil déšť a midges, oblíbený zástupce zdejšího hmyzu, a mají takové nohy, aby se s nimi dalo dobře řídit. Doufám, že je uvidíme zblízka. Jinak je tu převážně mokro, zima a buď větrno, nebo midžiny. Už se těším na září na náš sraz.
Tess


říjen 2007

Skye. Prší, pršelo, nebo bude pršet. Kecám, máme tu docela hezky. Na Skye. Někdy i sluníčko svítí...


..."Tý vado, vodopád!"
"Pozor, Tess, klouže..." Žbluňk... "To."
"Zzzimaaa..."
"Vidíš, tak je to s tebou vždycky."

Teď je hodně větrno, tak musím nosit těžký batoh (Pro toho, kdo by nepochopil, tak aby Tess neodlétla. pozn.) Je tu krásně, liduprázdně, a hezky se chodí, pokud ti nevadí bažiny na stezce. Pozdravuj to tam vespolek.
Tess



říjen 2008

Mistr Jedi je na dovolené a jeho padawan s pašerákem si užívají. Nebo je to naopak? No, to je vlastně jedno.

"Neprojedem se na lodičkách?" navrhne pašerák, "tamhleta vypadá, že nikomu nebude chybět!"
Udělá pár kroků a zapadne do bahna. Padawan ležérně mávne prackou a loď jeho srdce mu ladně přistane přímo u nohou.
"Parchante. Nesnáším tě," komentuje situaci pašerák.

No, tak se tu nezabíjíme, ani neprojíždíme na lodičkách, ale pěkně tu je. Někdy trochu prší. Pořád trochu prší. Někdy prší víc. Ale je tu fajn. A někdy padají i trakaře. Nebo ovce. Leží na silnici. Sedí na silnici. Spí na silnici. A zásadně nepouští auta.

"Tak si je dáme k obědu!" prohlásí padawan. Pašerák vytáhne kapesní nožík. A tu - chlupatá kráva. Hodně chlupatá.
"No, tak to ne, já nehraju," pašerák na to. Jde si radši chytit králíka... A zapadne do bažiny. A tak je to tu pořád.
"Myslím, že potřebujeme větší pohled," pokračuje v úvahách pašerák. (Místo na pohlednici už jim pomalu došlo. pozn.) Tak to radši ukončíme.
Tess + Lea
"Sakra, proč se podepisuješ tak velkým písmem? A proč mi necháváš tolik místa?"


 říjen 2009

"Jé, pláž!" zajásala Tess, skopla sandály a vběhla do vln. Za okamžik na to vyběhla. "Zzzima..."
"Jsme nad 58. stupněm severní šířky," podotkla Yanna (skutečná Yanna by toto ovšem nejspíš nevěděla, nebo by to nevytahovala, pozn.) "Co jsi čekala?"
"Nevím, Golfský proud, nebo tak něco," zadoufala Tess.
"Golfský proud je mimo sezónu vypnutý," oznámila Lea. Tess ji vzápětí začala honit, takže se zase zahřála.
"Ale je tu hezky," podotkla Yanna k několika ovcím, rašelině a moři, protože dvě honící se a hulákající postavy ji v žádném případě nemohly slyšet.
Pak začalo pršet. Tak šly domů na čaj a koláčky; ty hnědé s kousky čokolády...
Tess (Ale teď neprší a je nám fajn!)


 Tahle pohlednice je bez razítka, takže nevím, kam ji chronologicky zařadit. 

Paprsek světla,
kam až dosáhneš 
sám.
Anebo ne?
Otázky
a odpovědi.
Svět se mění.
Okamžik klidu
před
bouří?


Ahoj, ahoj, překvapení, co? Posílám pozdravy z Norska, je tu hezky. Uvidíme se, až přijedu. Pokud ovšem nebudeš pryč ty. Budu ti o všem vyprávět, chudáku. Tak se na to mentálně připrav.
MTFBWY Tess





říjen 2010


"No prosím, tak teď máme tmu, zimu..."
"Vlky," podotkla Lea.
"Co blbneš, jaký vlky?" podivila se Tess.
Yanna se na ně s povzdechem zadívala.
"Chtěla jsem říct bažinu. Kudy teď?"
"Mám naštěstí docela dobrý noční vidění," kasala se Tess.
"No vidíte, a to se nám s klony nestane."
"S jakými klony?" zeptala se Tess podezřívavě.
"No přece s těmi, které nám přidělil mistr Yoda."
"Kloni? Na MÝ lodi?" Tess byla opravdu znechucená.
"Ty, Tess, nejsi nějaká klonofobní?"


Tohle je na severu Skotska. (myšlen obrázek na pohlednici, pozn.) K určení toho, co je voda, bažina a pevná zem, by bylo asi opravdu zapotřebí nějakého vyspělého technického vybavení. Síla je poněkud (pro změnu) ... (slovo nejde přečíst, že by učená? mírná?)
Tess



leden 2012

Yanna se zadumaně podívala kupředu. Čvachtaly už dobré čtyři hodiny a nevypadalo to, že by se čvachtání měly v dohledné době zbavit. Kromě toho se ochladilo. A rychle. Sestup sněhu směrem dolů se dal pozorovat pouhým okem.
"To jsem zvědavá, jak daleko nás ještě zavedeš," řekla.
"Jo, a co budeš dělat, až to tu zamrzne?" doplnila ji Lea.
"Něma problema," odpověděla Tess a vytáhla brusle.

Ahoj ze Skotska! Tess + Tom (!!! skutečný podpis Toma!!! cena této pohlednice okamžitě vzrostla!!!)

pondělí 14. listopadu 2011

Friendships found and lost

I see your smile
I know your mind
No words need be said
I understand.

Focused on each other
We listen and we care
Laughter ripples like water
Together, we are.

Each friendship is special
Each is unique
And so is ours
We know.

Slowly, surely,
Not knowing why
Faster, stronger, without care
Our world shifts and shimmers and splits.

So you move on
And I remain
We keep on living
Turn our faces apart.

I hate to see your pain
And I cry inside
Tears deep within my soul
I cannot help you anymore.

What we had once
We can never have again.
The scars run deep,
But I still care.
You were my friend.
     
             - BronwynP